Výpověď velitele hlídky GDI o mimozemské invazi Kolína

Abych byl upřímný, i po úderu v Mnichově, jsme si nemysleli, že Kolín přitáhne takovou pozornost. Simulace jsme prováděli již od zhruba roku 2038 a Kolín nikdy neměl „větší strategický význam“. Domnívali jsme se, že to bude platit i pro mimozemšťany… zřejmě jsme se mýlili.

Než jsme zjistili, kam směřují první vlnu, už bylo příliš pozdě a stačili jsme vybudovat pouze základní obranu. Naštěstí jsme evakuovali civilisty, ale to nás zdrželo při budování obranných staveb, natož abychom stihli naplánovat nějakou strategii.

Šlo to rychle, ty pekelné vzdušné útoky… uh… přiletěla vesmírná loď a poslala půlku vojáků rovnou do věčných lovišť, než stačili vypálit jedinou ránu. My ostatní jsme se rozptýlili a ukryli se v budovách, které byly dost silné, aby alespoň po nějakou dobu přestály palbu. Potom vypadla elektrika a s ní i naše komunikační zařízení, radar i jakákoliv šance dobýt město zpátky.

Na několik minut se rozhostilo ticho – pak se ozvala podivná salva laserové palby, křik a praskání v rádiu. Potom se najednou obloha rozsvítila zeleně a ticho přešlo v ohlušující hřmot výbuchů. Zamrazilo mě… ty potvory vyhodily do vzduchu sila s tiberiem, všechny… veškerá snaha udržet tiberium pod kontrolou, roky práce, přišla vniveč během několika sekund… obrovské pole tiberia se rozrostlo v samém srdci Německa.

Potom přišly jejich pozemní jednotky… obrovští bitevní roboti a malé věci, které ničili naše tanky, mraky bzučících věcí ostrých jako břitva, které kosily naší pěchotu do neidentifikovatelných hromad krvavého masa na chodnících.

Zavelel jsem k ústupu, popadl svou zbraň a utekl

Zvukový přepis – Výpověď velitele hlídky Elliotta Grubera, Kolín nad Rýnem